Od dětství mě okouzlovalo vše, co mělo něco společného s mořem. Povinný školní
film "Na obzoru plachta bílá" jsem asi jako jediný z mých vrstevníků vnímal bez
ideologického patosu a zůstal ve mně jako zosobnění touhy po svobodě.
Po svobodě, která je kdesi za obzorem. Po mnoha letech jsem ocitl na palubě plachetnice
jako účastník kapitánského kurzu v Chorvatsku. Nevím, zda to bylo osobností mého
kapitána nebo situací – první noční plavba s měsícem v úplňku, ale otevřel se přede
mnou nový život. Život, ve kterém jsem poznal přátele, kterým mohu věřit. Život,
ve kterém není místo na zbytečné řeči a gesta, život který stojí za to žít.
Na své cestě jsem zažil slunce i hvězdy nad hlavou, bezvětří i orkán. Chvíle krásné
i kruté - tu cestu můžete sdílet se mnou.
|